Celkem nic nového

Měl jsem teď takovou menší pauzičku v psaní blogu. V podstatě nic nového se tu neudálo, dál jsem se poměrně neúspěšně pokoušel přemoct nemoc. Včera jsem byl na hodině Business English, cvičení SE nám odpadlo.

Dnes mám den bez přednášek. Během dopoledne jsem na chodbě slyšel rachot, někdo furt chodil sem a tam, asi něco nosil. Přesně jak jsem si myslel, byl to můj poslední spolubydlící Andreas. S pomocí kamaráda se zabydloval, vysávali atd., docela by mě zajímalo, co tam vyváděli, protože jim to trvalo docela dlouho.

K obědu jsem si udělal smažený sýr s bramborem. Docela triviální záležitost, ale stejně má ze sebe člověk docela radost, že si dokáže připravit takhle dobré jídlo ;-).

Nemoc alá FAV ;-)

Jak už jsem psal, o víkendu jsem se držel od počítače daleko. To však normálně nevydržím dělat dlouho, zvlášť když se Lenka vrátila z chaty a byla na Skypu ;).

Notebook v peřině se neukázal jako nejlepší nápad, na kratší dobu je to dobrý způsob, jak si zahřít nohy, ale přeci jen větráky jsou od toho, aby jimi vzduch proudil.

Později jsem tedy přešel na lepší variantu. Vyndal jsem ze skříně jednu polici a měl notebooka na ní, tak se mohl cítit jako by byl na stole.

Dnes jsem šel ještě dál. Za skříni se mi povalovala velká deska (ani nevím z čeho), tak jsem to tu všechno přestěhoval a udělal si výpočetní koutek přímo v posteli.

 

Je to sice trochu akrobacie odtud vylézt, ale je to poměrně pohodlné a myslím, že to stojí za to ;-). 

Další postelový den

Včera jsem se taky zase jen poflakoval v posteli. Využil jsem toho, že nepracuji na notebooku a konečně jsem vypálil čtyři DVD se zálohou dat, k čemuž jsem se chystal už pár měsíců.

Dnes jsem se rozhodnul přednášky zapéct a věnovat se kurýrování. Na angličtinu od 8:15 jsem ale ráno vyrazil, protože se dělá docházka. Na dvěřích byl vzkaz: Die Vorlesung bei Prof. Inman entfält heute! (Přednáška prof. Inmana dnes odpadá.) Nu už aspoň vím, proč mi neposlal žádné materiály na dnešek e-mailem. Nechápu však, proč nám nemohl tím mailem (když už ho na nás má) poslat info, že se dnes přednáška konat nebude.

Nu nic, tak pokračuji v léčbě, momentálně s notebookem v klíně ;).

Den z postele

Včera jsem sledoval nějaký romantický film na ARD (teď jsem tenhle kanál identifikoval dle televizního programu) asi do jedné. Dnes mě žádný plán nečekal, takže z postele jsem vstal až ve 12:00. Po pozdním obědě (zeleninové rizoto) jsem si to zase zamířil do postele a strávil v podstatě celý den. Nachlazení či co to mám se nehodlá zlepšovat, dnes se docela rozšoupnul krk, tak jsem si naordinoval klid. K večeři jsem si dal půlku grepu, teplý čaj, na krk zábal.

Na (jistě dost zakouřenou) narozeninovou párty jsem se nevydal, teď mi přišla sms od velké sestry (Karoliny), že ona stejně taky nemůže přijít, páč je na víkend v Mnichově, takže myslím, že mě postrádat nebudou ;).

Už jsem identifikoval i ten druhý televizní program. Je to Bayerisches Fernsehen, program sice žádná sláva, ale lepší než nic. Dávají převážně informační pořady, dnes jsem například sledoval pořad o zvířatech v Austrálii. Filmíků se tady asi moc nedočkám, když ale budu chtít, můžu jít do televizní místnosti, na tamní televizi jde programů naladit podstatně více.

Nu aspoň mi v televizi připoměli, že se bude přecházet na letní čas, tak už jsem si hodiny přeřídil. Předpokládám, že mě se to nikterak nedotkne, protože o nějakém pravidelném režimu nemůže být řeč ;).

Další školní den

Dnes mi konečně přišel PIN k ec-kartě. Ještě jsem to nevyzkoušel, ale vypadá to, že tahle záležitost je už úspěšně dořešená.

Od desíti jsem měl cvičení z databází. Přístup do Oracle fungoval, do MySql (jehož Mysql Query Browser je podstatně příjemnější na práci) jsem se ale přihlásit nemohl. Mluvil jsem o tom s profesorem (předesílám, že německy, bude to dále docela důležité), protože jsem se posledně psal na papír mezi lidi, kteří ten přístup chtěli. Sice jsme to nevyřešili, ale prohlásil pak něco ve stylu, že mám americký přízvuk, tak jsem znovu řekl, že jsem Čech a on si vzpoměl, že jsme o tom mluvili ;).

Následovala Wirtschaftsenglisch podobným stylem jako v angličtina v pondělí, neboť ji vede stejný chlapík. Materiály na hodinu (většinou 3 stránky s textem a úkoly) posílá studentům e-mailem a ti si je pak sami tisknou. Nu příště už to snad pošle i mě.

A pak němčina pro výměnné studenty (Deutsch für Austauschstudierende 1b). Profesor byl vážně vtipný a hodina s ním uběhla rychle. Škoda, že máme jen dvě hodiny týdně. Za semestr to hodí jen cirka 30 hodin výuky. V zimním semestru je k dispozici intenzivní kurz - tři nebo čtyři týdny výuky (90 hodin) za 9 kreditů. Bude to ale dobrá možnost zeptat se na věci s nimiž jsme se v němčině setkali a nerozumíme jim. Dnes jsme se dozvěděli, že nejlepší způsob, jak se naučit německy, je najít si tu přítelkyni nebo přítele. Asi je to pravda, ale do toho nejdu ;).

Volný den

Dneska jsem vstal až asi v půl jedné. Sice mi budík zvonil asi dvakrát, ale nemám žádnou přednášku, tak mě nic nehonilo. Snídani jsem spojil s obědem a pak se pustil do sepisování blogu o včerejšku, Lenka se vrátila ze školy, takže si spolu zase pár hodin povídáme a děláme u toho jinou práci. Nu dneska to bylo těch hodin docela dost ;).

Až nebezpečně jsem přiblížil k maximální hranici přenesených dat (upload i download dohramady), máme tu limit 1GB za den. Teď jsem na 940MB a to ještě večer nekončí. Stahoval jsem nějaké přednášky (280MB), program do školy (80MB), desítku kilobytů za sekundu sežere Skype a když k tomu zapnu mojí web kameru, tak to vyskočí na 50kB/s, takže megabyty nabíhají. Kluky už párkrát odstřihli, přetáhli to a tak je ten den odpojili a přišel jim o tom dlouhatánský e-mail. Zítra už mě čeká škola a poprvé taky kurz Němčina pro zahraniční studenty.

OPRAVA:
Tak to evidentně počítají jinak. Můj program na počítaní přenesených dat sice ukazoval cca 960MB, ale možná nezachytil všechno a nebo to nejspíše měří jinak. V půl jedenácté jsem byl zablokován a dnes ráno přišel zmiňovaný e-mail.

Sie haben heute, dem 23.03.2006 um 22:40 Uhr den
Schwellwert 1100 MB/Tag für das max. Datentransfervolumen
im Wohnheim Friedrich-Ebert-Heim überschritten.
Ihr Anschluß wird daher ab sofort bis morgen 05:00 Uhr gesperrt.

Podle nich jsem tedy přenesl 1124.89 MB a ne 960MB, což už je docela razantní rozdíl, tak to budu muset ještě prozkoumat ;). Nu aspoň jsem šel do postele dříve, jen co jsem nainstaloval program, v kterém budeme dělat ve škole.

Bramboráky, párty a Big Sister

Nevím, jestli už jsem to psal, ale byl jsem přijat na kurz Business English. Nakonec se přihlásilo jen 19 lidí a kapacita je 15, takže šance na vylosování byla vysoká. Začínali jsme od 13:30 v místnosti A104, což je poprvé jiná budova než, do které jsme chodili. Ptal jsem se několika studentů a nikdo nevěděl kde to je. Pak mě pár lidí nasměrovalo do nové budovy Maschinenbau (strojárna).

Hodinu vede Victoria White, jak je patrné z jejího jména, je z Velké Británie. Umí i německy, ale to já zase tak nedocením ;). Dělá i komerční training Business English, takže tomu bude nejspíš rozumět. Každopádně je fajn, mít rodilého mluvčího.

Na cvičení Softwarového inženýrství nám kolega Damien z Brazílie (pracuje u našeho přednášejícího v Competence Centre) ukazoval nějaké příklady na UML v Togetheru.

Večer nás čekala Get-Together-Party. Měli jsme uvařit nějaké tradiční jídlo. Po konzultacích s Lenkou jsem se rozhodnul pro bramboráky. Dopoledne jsem nakoupil 5 kilo brambor (páč to vyjde nejlevněji ;) a a další suroviny (mouka, vejce, majoránka apod.). Když jsem po páté přišel z přednášek pustil jsem se do strouhání brambor, na malém struhadle to nebyla zrovna nejrychlejší práce. "Těsto " jsem spáchal dle získaných rad a pustil se do pečení. Zrovna rychle to neubíhalo a čas se krátil, tak jsem přidal další pánev. Schválně jsem dělal bramboráky trochu menší, aby jich bylo víc. Nakonec jsem jich vyrobil asi 28.

Párty měla začínat v 19:30. Bus v 19:33 mi ujel o minutu a další jel až za půl hodiny, kupodivu jím jelo docela dost zahraničních studentů a na místě jsem zjistil, že jsme mezi prvními, takže pohodička. Malá ukázka mezinárodní kuchyně následuje na dalších fotografiích.

- Jeden stůl s jídlem

- A druhý stolek s bramboráky ;)

Jako přídavek pak ukázka ceníku v jedné z místních hospod. V tomhle případě Alte Mälzerei.

Hlavním smyslem párty bylo dát dohromady zahraniční studenty a praktikanty s většinou německým kolegou - tzv. Big Brother a Big Sister. Měli by s námi chodit na Stammtisch a podobně a je to tedy dobrá příležitost, jak komunikovat s rodilým Němcem. Bratrství se zapíjelo Becherovkou ;), moje velká sestra přijela autem, takže pila kolu. Jmenuje se Karolina, studuje BWL v posledním (čtvrtém) ročníku a píše diplomku, takže má konečně čas se do takového projektu zapojit.

Party probíhala jistě do ranních hodin, já ji opustil dvacet minut po půlnoci, za čtyřicet minut jsem dopochodoval na kolej a po přečtění pár e-mailů s chutí hupsnul do postele. Je strašná škoda, že tolik lidí kouří. Už to vypadalo nadějně, že by se moje rýma mohla zlepšit, ale včerejší zakouřený klub dal mým dutinám zase pěkně zabrat.

PS: Je mi líto, že jsem nemohl dát fotky přímo do blogu a jsou jen tak divně jako odkazy v textu, ale systém blogu už druhým dnem nefunguje jak má a já s tím nic nenadělám ;(.

Virtuální prohlídka mého bydlení

Cestou ze školy jsem se konečně odhodlal k natočení pár videíí na digitální foťák. Nebylo to žádná extra kvalita, soubory byly dost velké a nevím, jestli by vám to všem fungovalo, tak jsem se později odpoledne, když jsem vynesl odpadky, konečně odhodlal k nafocení zdejšího areálu. Narozdíl od předchozích dní, jsem k tomu dnes měl dobré podmínky v podobě počasí. Varování, žádný generální úklid se před focením nekonal, tak to berte s rezervou. Uprostřed focení mi došly baterky, takže půlku fotek jsem fotil už za šera.

A tady konečně slíbená fotogalerie

Na fotografiích můžete postupně vidět růžové budovy kolejí Hiltonheim, zelené Gesslerheim. Centrální budova obsahuje prostor s pinpongovým stolem, stolem na fotbálek, televizní místnost. Z televizní místnosti je pohled dolů na místnost baru, kde se každé úterý odehrává již mnohokrát zmiňovaný Barabend. Následuje místnost na praní a přesunujeme se k bílým budovám Friedrich-Ebert-Straße, v nichž se nachází moje maličkost.

Začínáme pohledem zezadu, z areálu kolejí, dole jsou klece na kola, pohled nahoru už míří na okno mého pokoje, vpravo je část naší kuchyně. Už se nacházíme na přední straně, hezky z druhé strany ulice. Letmý pohled na jízdní řády a vstupujeme do budovy, vycházíme do prvního podlaží, volíme pravé dveře a jsme na naší chodbičce.

Přímo proti vchodu vstupujeme do mého pokoje, pohled od dveří, pak z prostředka pokoje, pohled ke dveřím. Přesouváme se do kuchyňky, která je hned vlevo ode mě, máme společnou stěnu. Pytle na odpadky tam zrovna nejsou, páč jsem je právě vynesl, elektrický sporák, lednice a nějaké nádobí nám jistě zpříjemní život.

Naproti dveřím mého pokoje, mírně vlevo (zády k mým dveřím) se nachází Vorraum. Vlevo a vpravo z chodbičky vždy jeden záchod, pak dvě místnosti s umyvadly. V levé 3 a v pravé 2 umyvadla, je tu jen 5 pokojů. Za dveřmi obou místnosti se nachází sprchový kout.

Ještě se vracíme do mého pokoje pro pohled z okna na balkon sousedky a kuchyňský stůl a loučím se pohledem na zavřené dveře pokoje, na kterých je umístěné velké zdrcadlo. Tak hodně zdaru při prostorové představivosti.

Další krásný den

Dneska ráno už mi dorazila ec-Karte z banky. Tak teď ještě PIN a je to komplet.

Dneska jsme byli hromadně podepsat nájemní smlouvy (Mietvertrag). Pak jsem zanesl eura na můj účet do banky a vyrazil na přednášku databází.

Fotky - Budova pro informatiku apod.

Prvních 40 minut nám (tj. německým studentům:) chlapík z Anglie vykládal o možnosti studovat v Anglii a získat tam titul bakaláře (2 roky v Německu, pak rok v UK a hotovo:). Takže příjemné procvičení angličtiny od rodilého mluvčího.

Na pokoji jsem nasadil záclonu, musel jsem trochu hýbnout ze skříní a pak na lištu jezdce nasazovat kleštičkama, abych dosáhl a poslední jsem navázal na provázek, abych ty před ním dotlačil na správnou půlku pokoje.

Během ohřívání oběda (výborná čína, kterou v sobotu uvařila Lenka) jsem naladil anténovou televizi. Jdou naladit jen tři programy. Zatím jsem identifikoval jen ZDF, právě tam běží nějaká německá telenovela. Obraz je strašně maličký, ale poměrně čistý a zvuk také dobrý, takže pro výukové účely mi to bude jistě stačit.

Spánek je důležitý

Přišel mi e-mail, že mě přijali (vylosovali) na kurz Business English, takže bych tím mohl nahradit třeba tu Wirtschaftsenglisch, nu uvídíme podle domluvy s profesorem, možná budu chodit na obojí.

Včera večer jsem v rozvrhu narazil na angličtinu pro obor Informatik a rozhodl se ji vyzkoušet, je v pondělí od 8:15, ale kupodivu jsem se z postele nějak dostal. Počasí tu bylo už od rána moc příjemné, svítilo sluníčko a já si fakt přeji, ať už to tak vydrží. Angličtinu učí stejný chlapík jako tu páteční. Dost mě překvapil počet lidí, nebylo to rozdělené na skupiny a odhaduji tak 30 lidí ve třídě.

 

Na začátku převyprávěl text o vyhledávačích v podnikových datech, dělali jsme si poznámky a pak si napsali odpovědi na otázky k textu, pak jsme seřadili proházené odstavce textu s podobným tématem. Nakonec papír s větami k tomu druhému textu a Pravda/Nepravda a zdůvodnit.

Tak to je zase mezinárodní ostuda. Po skoro pěti hodinách spánku jsem byl při přednášce softwarového inženýrství tak unavený, že druhou dvouhodinovku jsem v podstatě prospal. Horší je, že na mě bylo docela vidět. První dvouhodinovka byla ještě v pohodě. I u tohohle předmětu to s porozuměním vypadá dost slibně. Žádná semestrální práce se v tomhle předmětu nekoná, tak to skoro vypadá, že se bude člověk moci 'učit' a nesedět jen u compu, ale moc tomu nevěřím, když vím, jak to se mnou vypadalo i o prázdninách :).

Další hodinu byla přednáška databází, stejně jako v pátek na cvičení bylo rozumět vcelku slušně. V druhé půlce hodiny jsem už byl ale zase extrémně utahaný, takže po návratu na koleje jsem jen vyřídil pár věcí na počítači a na dvě hodinky si lehnul.

K večeři jsem si v novém tostatovači udělal toasty se sýrem, když jsem toaster posunoval stranou spálil jsem si prst ;(. V kuchyni už jsem potkal další spolubydlící s jejím přítelem. Angelika teď studuje práva na univerzitě, to co studovala předtím ji nejspíš přestalo bavit. Tak už zbývá jen poslední (pátý) spolubydlící, jestli jsou mé informace správné, měl by to být tentokráte už kluk studující nějakou informatiku či co. 

Báječný víkend v Čechách

Jak už jsem napsal v pátek (cestou autem do Plzně), strávili jsme víkend v Čechách. Rodiče mi pomohli se zařízením pár potřebných věcí, od vyprání věcí, přes sehnání pár užitečných věcí až po výměnu dalších euro.

Víkend jsem v podstatě celý strávil s Lenkou. To je taky moje obrovská motivace, proč se do Plzně vrátit, po městě se mi vážně nestýská ;). V pátek večer jsme byli na reprezentačním plese ZČU, v sobotu dopoledne jsme nakoupili trochu jídla do Německa, koupil jsem sendvičovač a dokonce si koupil kolečkové brusle, už se těším až bude tepleji, já budu fit a vezmu si je do Rege.

Po báječném víkendu zase nepříjemné loučení a vyrážíme směr Regensburg. Tentokráte v pěti lidech velkým mercedesem, naskládali jsme se tak akorát (s šedesáti kousky Gambrinusu v kufru) a za necelé dvě hodinky (spíš jeden a půl) byli v devět večer zase na místě.

Do noci jsme pak ještě s Lenkou přes Skype řešili žádost na stipendium pro další (zimní) semestr.

Databáze podruhé a lépe

Ráno mě o pár minut dřív vzbudilo šramocení chlapíků, kteří nám přišli zkontrolovat do pokojů
elektriku. Měli přijít už včera, ale přesunuli to.

Dnes v poledne vyrážíme na víkend domů, předtím ale musíme ještě do školy. Vyučování mi začínalo v 10:00. Myslel jsem, že autobus jezdí ke škole každých 10 minut, ale to jsem se spletl. Dole v poznámce bylo, že zrovna bus v 9:50 jezdil jen pár měsíců v zimě. Svezl jsem se jiným busem pár zastávek a vydal se svižným krokem ke škole, ověšen batohem a velkou sportovní taškou se špinavým prádlem a notebookem. Cestou jsem dohnal Davida.

Cvičení Datenbanken pod oborem Wirtschaftsinformatik bylo o dost lepší než včerejší přednáška pod oborem Informatik. Vyučujícímu (děkanovi) bylo už docela rozumnět a tak jsem měl docela přehled o čem mluví. Na lokálním disku byla jeho knížka v pdf, takže za ni nemusím dávat skoro 30€ :). Semestralní práce se v tomhle předmětu nedělá, na každé cvičení je zadání úloh a další hodinu budeme mit ke kontrole spravné řešení. O zkoušce zatím nemluvil, zapisování na zkoušky je obvykle v květnu. Po hodině jsme si nechali u techniků zřídit konto do příslušné učebny a přístup do Oraclu.

Pak jsem ještě skočil na Wirtschaftsenglisch (hospodářská/ekonomická angličtina). Učebna se sice prohodila, ale doptal jsem se. Profesorovi jsem se omluvil, že musím zase hned jít, ptal jsem se na podmínky, prý to se mnou prodiskutuje příště, každopádně prý můžu mít trochu problém udělat zkoušku, neboť jsou vyžadovány znalosti z celého kurzu a ten prý běží už od září. Nu uvidíme za týden.

A práce začíná

Budík v osm, budík v devět a deset minut před desátou jsem konečně mimo postel. Přečíst e-maily, připravit snídani a šupem do školy. Nejdříve na zahraniční oddělení, jedna ze čtyř kolonek Learning Agreementu (v podstatě taková studijní smlouva) je podepsaná. Na 11:30 máme schůzku s místním koordinátorem z katedry, aby podepsal další kolonku. Začal nám vysvětlovat, že zapsat si předmětu v oboru Wirtschaftsinformatik není dobrý nápad, že by to pro nás mohlo být moc jednoduché a doporučil nám jiné předměty. Formulář ale podepsal.

Ok. Tak to holt zkusíme překopat. Pohledem do rozvrhu jsme zjistili, že přednáška Databází pod oborem Informatiky už začala, tak jsme se tam vydali. No to byl zážitek. Přednášející šel tenhle rok do důchodu, energie má ale nejspíš dost, protože celou dvouhodinovku chodil po učebně sem a tam. Přednáška se konala v normální třídě, žádný velký přednáškový sál se nekonal. Z přednášky nevíme s Davidem a další studentem z Itálie vůbec nic. Matně tušíme, že mluvil o databázích, ale nemám vážně páru co o nich povídal. Snad se to časem zlepší. Jediné co si pamatujeme bezpečně je, že skoro v každé větě používal entschprechend (odpovídající, příslušný).

 

Třetí kolonka je pro koordinátora z plzeňské univerzity. Máme štěstí, že každý čtvrtek sem právě profesor Matoušek jezdí vyučovat na FH. Po schůzce s Katrin (viz dále) jsem měl konečně štěstí a v kabinetě ho zastihnul. Vezme nám formulář pak i na české zahraniční oddělení univerzity, takže budou kompletní všechny čtyři podpisy. Pro změnu mi zase vysvětlil, že si máme vybrat to, co nám mohou na ZČU uznat, což je právě to softw. inženýrství, které jsme chtěli, takže zase zpátky k původnímu plánu ;)).

Po přednášce jsem měl domluvenou schůzku s Katrin, jednou z Tutoren, abych jí vysvětlil, jak se pracuje s e-mailovou konferencí, kterou jsem založil na googlegroups.com a jak se pracuje s blogem. Jsou z toho docela nadšení ;)) a prý tu mám zůstat ještě déle a stát se Tutorem ;).

Přišel mi e-mail z banky ohledně ec-Karte. Píšou, že díky nějakém technickému problému mi PIN dorazil dříve než karta, takže mám tenhle PIN zničit. Kartu mi vystaví novou, měla by dorazit v půlce příštího týdne a PIN asi tři dny na to.

Zatímco píšu tenhle blog a dělám si první teplé jídlo dne (hovězí polévku), dorazila na kolej slečna z Portugalska. Pracuje na univerzitě a byla teď dva týdny zpět v Portugalsku. Další německý student a studentka podle mě dorazí až v dubnu, když začne konečně semestr na univerzitě.

Zítra nás čekají původně zvolená cvičení z databází, pak se jen mihnu na angličtině a frčíme na víkend do Plzně. 

První školní den a nebo ne?

Před večerním Barabend se včera uskutečnilo ještě české předkolo. Kluci obzvláště ocenili Pavlovu zásobu dovezených Gambrinusů, protože německá piva je opravdu nenadchla a to jich David už otestoval asi 6 druhů. Mili slavila narozeniny a tak se česká skupinka sešla nejdříve na pokoji a posléze v kuchyňce na jedné z kolejí. Z minulého semestru tu zůstala spousta Čechů, vlastně nejspíš téměř všichni. Takže jsem poznal dva další strojaře, jednoho z FELky, slečnu, která už FELku dostudovala, je v Rege už 6 let a pracuje tu. Další slečna (která bydlí o pár pater nade mnou) tu studuje na univerzitě jako normální student. Mili s Danou jsou z FAV, obor finanční informatika, a tenhle semestr dělají praktikum u BMW. Další dva kluci dělají praxi u Siemensu a cestou na Barabend jsme potkali ještě dalšího Čecha. Barabend spočíval v postávání s flaškou piva a snahou přeřvat hlasitou muziku při diskutování s ostatními.

K obědu jsem dnes ukuchtil pytlíkovou rýži s kantonskou omáčkou, kterou stačilo jen ohřát. Maso jsem k tomu žádné neudělal, možná kvůlu ptačí chřipce, ale spíš proto, že jsem byl líný jít si ho koupit. Cathérine se vrátila ve správný okamžik, tak jsem ji pozval na oběd, abych nemusel omáčku nechávat na zítra. Nu aspoň konverzaci si tu procvičuji, když k zopakování gramatiky jsem se stále ještě nedostal.

Dnes mě čekali první cvičení ze Softwarového inženýrství. Ode dneška už můžeme jezdit autobusem. Nevím proč jsem si myslel, že oba autobusy jezdí k univerzitě, ale krátce před starým mi došlo, že to tak evidentně není. Následoval zrychlený přesun ke vzdálené vysoké budově informatiky. Nakonec jsem doběhnul včas. Davida jsem potkal u hlavního vchodu a společně jsme se přemístili do učebny. Byla tam jen jedna slečna a ta odešla dvě minuty po plánovaném začátku cvičení. Došlo nám, že se možná cvičení ještě nekoná, protože nebyla přednáška. Na sekretariátu to potvrdila, k naší nelibosti jsme se ale dozvěděli, že na páteční cvičení databází ten druhý profesor přijde, takže domů dřív nevyrazíme.

Zajeli jsme tedy do obchodního střediska u nádraží. Já chci toaster (na sandviče) a David mikrofon (na Skype). Zjistili jsme, že minimálně tady se nedá říct, že by byla elektronika v Německu levnější než v Čechách a nic jsme nekoupili.

Ve schránce mě čekal dopis s potvrzením o pobytu a PIN ke kartě od banky. To mě trochu vyděsilo, protože ten chlapík říkal, že během týdne jako první pošlou kartu a pak asi den na to PIN. Davidovi přišla karta asi minulý týden a tenhle týden i PIN. Vzpoměl jsem si, že jsem minulý týden viděl u schránek nějakou prázdnou (vybranou) obálku, tak jen doufám, že nebyla od mé karty a pokud ano, tak že ta ecKarta funguje jako Maestro a ne jako Visa, tedy, že i u placení v obchodě musí člověk zadávat PIN. Podle zatím získaných informací by to tak mohlo být. Napsal jsem chlapíkovi do banky e-mail (nechal nám vizitku), jestli je všechno v pořádku, takže zítra budu snad moudřejší.

Dnes nic zvláštního

Včera večer jsem měl dvojnásobné štěstí. Potřeboval jsem být ve 20:30 ve starém městě, to je asi 40 minut svižnou chůzí. Potřeboval jsem ale opravit nějaké údaje v seznamu kontaktů zahraničních studentů, takže bylo rozhodnuto, že zainvestuji do jízdy busem. Netušíc v kolik bus odjíždí jsem zaklapl notebook a na zastávce stál ve 20:01, bus jel ve 20:03, další pak až ve 20:33. Když jsem si chtěl označit dva proužky lístku (2*0,69€), přistoupila ke mně starší paní a řekla mi, ať to nedělám, že má speciální lístek a po 19h může vzít s sebou až 4 další lidi. Takže jsem to stihl a ještě se svezl zadarmo.

Teplo na pokoji vydrželo i dnes, voda už ale teče studená. Možná se němci sprchují obden. Po studené sprše a krátké snídani jsem vyrazil na nákup. Pečivo je tu dost často celozrné a podobně, nic pro Honzu ;), takže tu tam jím i docela zdravě ;). K obědu jsem chtěl udělat zeleninové rizoto, jenže bych to kilo mražené zeleniny neměl kam dát, máme tu jen lednici a v ní by to vydrželo jen den. Tak byly dnes špagety se sýrovou omáčkou (nakonec stačilo udělat ji z vody a nemusel jsem si ji kazit požadovaným mlíkem ;)).

Škola ještě nezačala a krom večerní party není dnes žádný společný program, takže jsme jen vyplnili s Davidem formulář, který budeme potřebovat podepsat od zodpovědných osob a dokonce jsem si dneska už i zacvičil. Výhoda toho, že tu nemám na pokoji koupelnu je docela rozumné množství volného prostoru.

Zápis do školy

Tak dnes už jsme se konečně měli dozvědět nějaké podrobnosti ohledně studia. Ráno jsme se z kolejí zaregistrovali na stránkách kurzů na němčinu pro zahraniční studenty. Použili jsme špatné Matrikel Nummer (imatrikulační číslo), takže jsem to teď registroval znovu, snad to pochopí.

Škola totiž kromě hlavních předmětů nabízí i kurzy. Kurzy se vyznačují tím, že si jich student může zapsat jen omezené množství a také tím, že se na ně musí registrovat přes internet. Jsou kapacitně dost omezené a existuje několik způsobů výběru studentů. Na zmíněné němčině je to "metoda chrta", tedy česky "kdo dřív přijde (zaregistruje), ten dřív mele (tedy chodí na kurz)". U angličin (např. Business English) je to systém náhody, takže budou nejspíš losovat.

U normálních předmětů to bude nejspíš tak, že začneme prostě chodit tam, kam budeme chtít a až zápisem ke zkoušce (to bude až někdy v květnu) to začne být závazné. Vybrali jsme si v rozvrhu Softwarové inženýrství (SE) a Databáze (DB) v rámci studijního programu Wirtschaftsinformatik (hospodářská informatika). SE na léto nikde jinde není a u DB už jsem dostal studijní plán od toho profesora a zapadá to do rozvrhu, takže zkusím chodit tam, i když můj oficiální obor je čístá Informatik. Pak chci chodit ještě na Wirtschaftsenglish, možná to bude něco jako kurz Business English (na který se studenti tohohle oboru nesmějí hlásit), ale je větší šance, že budu moct chodit sem, než že mě vylosují na kurz.

Rozvrh zatím plný moc nemám, nepěkné ale je, že většinu hodin mám v pondělí a v pátek, což není zrovna příznivé s ohledem na občasnou jízdu domů. V pátek nám kurz němčiny začíná v 13:30 a já bych tipnul, že skončí v 15:00 ;(.

Sportovní centrum na univerzitě nabízí opravdu širokou škálu sportů. Je tam i tancování, plavání, kick-box, Capoiera (na tu bych docela chtěl zkusit chodit) a dnes jsem dokonce zjistil, že je tam nabízeno i Taekwon-Do, jedná se o tzv. tradiční Taekwon-Do, ale je to pro mě asi nejlepší volba, protože ITF klub tu nikde není. Průkaz do sport centra vyjde studenta na 15€ na semestr, což bude jistě méně než bych zaplatil, když bych do toho centra chodil normálním způsobem.

Univerzita narozdíl od FH začíná až v dubnu, takže i semestr pro sportovní centrum začne až pak. Teď bych musel platit ještě jiný poplatek. Takže holt počkám cirka do 24. dubna na začátek kurzů.

Ve škole jsme byli oficiálně uvítáni pánem ze zahraničního. Byl vážně dost vtipný a bylo příjemné ho poslouchat. Dozvěděli jsme se, že v menze se dá najíst za rozumnou cenu a poměrně bezpečně, každý den to prý přežije pár tisíc lidí (není ale naškodu počkat čtvrt hodiny po otevírací době, jestli nepřijede sanitka) ;). K pozdravu se v Bavorsku používá zásadně "Grüß Gott!", "Guten Tag" používají "nepřátelé" ze severu Německa ;). Nu bylo toho víc, ale už takhle jsem se rozepsal víc než je zdrávo. Chudáci čtenáři.

Hlavní je, že jsme dostali studentské průkazy (Studentenauswes) s imatrikulačním číslem. Číslo budeme potřebovat na registraci u zkoušek a ten malý kousek papíru nám bude sloužit jako průkazka na autobusy na celý semestr (počínaje touhle středou), takže nejspíš konec dlouhým pochodům přes město. Když je potřeba identifikace elektronická, používá se na to menza karta, není na ní na ní narozdíl od naší univerzity ani fotka ani jméno, ale jdou tam vkládat peníze a platí se v ní krom menzy i v cafeteriích a je potřeba na nákup kupónů pro tisk nebo např. sport centrum. Sice nám tam s Davidem na tom papíře (taková A3 vystřihovánka různých potvrzení o studiu) prohodili adresy kolejí (už na obálkách s klíčema bylo vidět, že to nejspíš na poslední chvíli změnili), ale na samotném průkazu adresa není, takže by měl platit.

Nu, dneska jsem to s psaním opravdu zase trochu přehnal, takže toho radši nechám a jdu si nakoupit nějakou potravu ;). Zítra nás čeká Barabend (aneb párty každé uterý na místních kolejích), spolu se Stammtisch (setkání zahraničních studentů) každý čtvrtek to vypadá na pořádný útok na naše peněženky, ještě štěstí, že nejsem zvyklý dát za večer nekolik litrů piva ;).

Už je zase teplo

Paráda. Dneska jsem se vyspal hezky dlouho. Ráno mě čekalo přijemné překvapení. V pokoji už mám vcelku teplo. Asi trochu pomohlo vytáhnout z pod skříně, která stojí na podlahovém topení, ten velký spodní šuplík. Možná to bude i tím, že počasí je venku o poznání lepší. Další příjemné překvapení mě čekalo ve sprše, už teče teplá voda, to jsou ale vymoženosti ;)). Tak teď už jen, abychom si dnes zapsali všechny předměty, které potřebujeme a den bude vážně zuprrr.

Zima, zima...

Dneska mě ráno čekala docela ledová sprcha. V tomhle případě nejde o žádnou metaforu... Nevím proč, ale pokaždé, když jsem se šel zatím sprchovat, musel jsem čekat než odteče studená a začne téct teplá voda. Jenže dneska nezačala...

Topení (nemám páru, kde se nachází, nejspíš je někde pod podlahou) mám zapnuté v podstatě na plné pecky a přesto je na pokoji docela zima. Já už chci léto ;)). Dokonce jsem chvíli ťukal do notebooku v rukavicích ;). Že já nejel do Španělska..

Výlet do Mnichova

Jak už jsem říkal dříve, máme od od Tutoren náplánováno pár společných akcí. Na sobotu byl plánován výlet do Mnichova. Sraz se přesunul na 8:15 na hlavním nádraží. Ráno jsem rychle nakoupil nějaké housky na cestu a vyrazili jsme zase pěšky k nádraží (stihli jsme to akorát, já si totiž ráno spletl čas srazu s klukama a tak jsme vyrazili s 15 minutovým zpožděním).

Vytvořili jsme skupinky po pěti lidech a za 25€ si koupili Bayern-Ticket, který platí pro 5 osob na celý den (ve všední den asi ale až od 9h), za 5€ do Mnichova a zpátky, to je docela fajn cena. A pak hurá na vlak.

 

Cesta trvala asi hodinku a půl. Prošli jsme část Mnichova a ve 12:00 si vyslechli na Marienplatz desetimutové vyzvánění zvonů následované hýbáním panáčků (alá orloj). V ulicích Mnichova probíhá výstava pomalovaných lvů, je to obdoba pražských krav. Nakonec jsem jich vyfotil asi 40 a k tomu jednu krávu ;-).

 

V jednu jsme vyrazili do muzea. Měli jsme sice rozchod a každý mohl jít kam chtěl (třeba mrknout na stadión), ale nakonec jsme šli do muzea nejspíš všichni. Muzeum je obrovské. Na rozloze 55000m2 (všechny nuly tam fakt patří) je 55 různých expozicí (namátkou: Chemie, Letectví, Zemědělství, Astronomie, Mosty a vodní díla, Počítačová technika, Papír, Tisk atd.). Nahoře je planetárium, pro které je ale už potřeba speciální lístek. O velikosti trochu vypovídají fotky (v jedné z expozic jsou napřiklad vystavená letadla v životní velikosti). Jsou vystavovány věci v originální velikosti, ale i spousta modelů, občas i krásné modely s malými človíčky, všechno je popsané a u spousty věcí je i počítač s doprovodným materiálem. Občas je možnost si něco i sám zkusit na nějakém modelu. Necelé tři hodinky stačili sotva na to, aby se člověk pokusil projít všechny expozice, ale nesměl se nikde zastavovat a nic si číst. Za 3€ pro studenty se tu nabízí obrovské kvantum informací.

 

Nakonec jsme se zastavili ještě v jedné obrovské hospodě a pak se s klukama vydali na vlak zpátky do Regensburgu.

 

Vlak jsme dosprintovali na poslední minutu a do Rege dorazili ve čtvrt na osm. Byl jsem už tak unavený, že jsem na kolej jel dokonce autobusem. Ještě jsem nakoupil, protože v Německu nemají v něděli žádné krámy otevřeno. Aspoň že v sobotu už rozšířili pracovní dobu i na odpoledne a mají otevřeno do 20:00. Nejlevněji se tu dá nejspíš pořídit bílý toustový chleba, ten vyjde i na 0,38€. Koupit si normální chleba budeme muset pak ve víc lidech, člověk ho sám nesní a stojí několik euro, takže by byla docela škoda ho nechat uschnout.

Nu a nakonec kompletní sbírka fotografií:

Fotky z Mnichova
Sochy lvů v ulicích
Deutches Museum

Další fotky

Pár dalších fotek můžete najít u Davida. Občas tam najdete i moje fotky, které jsem neuznal za vhodné dát na tenhle blog ;).

Takže pokud někdo, ještě stále nevěříte, že tu jsem, tak mrkněte sem:

- Cestou na Stammtisch
- Cestou si ještě něco dopisuju na chystaný contact list
- Keep smiling

- A jdeme na sraz prohlídky města
- Už se blížíme, je vidět Dóm

Procházka městem

Aspoň něco děláme pro své zdraví ;-). Dnes jsme nachodili pěkných pár kilometrů. Nejdříve 40 minut do starého města k Dómu (přece nedáme 1,7€ za autobus ;), pak hodinu a třičtvrtě procházka po měste s výkladem v angličtině od profesionálního průvodce. Fotek vám tentokráte ukážu trochu víc, takže mrkněte sem:

Fotky z procházky

Nebojte, koleje nám Dunaj nezatopí, jsme na kopci. Dozvěděli jsme se něco o historii Regensburgu. Na poslední fotce můžete vidět stavbu nové univerzitní menzy.

Pak jsem zašel koupit německou SIM kartu, posledně na mě už nevyzbyla, ale ukázalo se, že to zase tolik nevadí ;). Všichni tehdy zaplatili za kartu 19,99€ (tak to stojí na webových stránkách operátora) a nevím proč, po mě chtěli jen 14,95€. Moje telefonní číslo je +4917665151471. Smska vyjde cirka na 5 českých korun, není to o tolik levnější než s roamingem (8,33Kč), ale narozdíl od roamingu nebudu platit za příchozí hovor, když mi bude chtít někdo zavolat.

Pak jsme s Davidem zašli do menzy, stihli jsme to jen tak tak. Názvy jídel většinou stejně neidentifikujeme, tak jsme zvolili opět jedničku, je nejlevnější, tak to ve volbě pomůže. Měli jsme nějaké rýžové koule v rajské omáčce a docela mi to chutnalo. No a pak další pochod na koleje.

Stammtisch 2

Tak tady ještě momentka ze čtvrteční hospůdky, abyste věřili, že tu vážně jsem ;). Další budou možná zítra z Davidova digitálu..

  

Stammtisch

Tak jsme právě absolvovali první Stammtisch. Je to setkání lidí ze zahraničí, kteří sem přijeli studovat nebo třeba na praxi. A uskutečeňuje se každý čtvrtek, takže se máme ještě na co těšit.. Sraz jako obvykle mezi Domem a poštou (kódové označení Dompost), pak přesun do tradiční hospůdky Geflickte Trommel.

Sešlo se nás opravdu hodně. Krom spousty poláků je tu i dost lidí z Brazílie, je tu i docela dost lidí z Plzně (někteří tu zůstali na více semestrů, na praxi a podobně). Rozhodnul jsem se trochu napomoct předávání kontaktů a nechal kolovat seznam pro zapsání jména, e-mailu apod. ;-)

A teď následuje pár fotek bez podrobného komentáře:

 
 
 
  

Blog k použití

Tak jsem dodal aspoň pár fotek a rozeslal odkaz na tenhle blog. Mimoto jsem dnes připravil blog (rege.blogsome.com) pro nás zahraniční studenty v Rege, tak jsem zvědav, jestli se to chytne.

Pasta asciuttas

Tak dneska jsem vstával opravdu pozdě. Probudil jsem se těsně před osmou, počkal si na zazvonění mobilu, abych budíka zase hezky rychle vypnul a spal dál. Nakonec mě vzbudilo v 11:30 až PDA, které pípalo hodinu před plánovaným srazem na oběd v menze.

Místní menza je dost velká, ale místní univerzita taky, takže jsem zvědav, jak to bude v průběhu semestru vypadat. Už dneska tam bylo docela dost lidí a to ještě škola nezačala. Výdejní doba menzy je 11.15-13.45, v sobotu pak 11.30-13.30. Nabízeli tři hlavní jídla a já si nakonec vybral Pasta asciuttas, tedy špagety. Při studentské slevě tu dá člověk za oběd asi tolik jako bez slevy u nás. Jídelníček je i online.

Pak jsme se vydali koupit předplacené sim karty. Nejvýhodnější pro nás bude prý 02, protože budeme mít z předplacených karet nejnižší cenu za volání mezi sebou. Karta vyjde na 19,55€ a je v tom 5€ počátečního kreditu a 10 sms každý měsíc zdarma, za sms dáme asi 0,19€. Ceny za volání na pevné linky, v síti 02 a do jiných sítí se liší ve špičce, mimo špičku a o víkendu a jsou dle ceníku samozřejmě vyšší než v Čechách. Asi jsme je dost zaskočili, sim karet měli málo, nu nakonec ne zas tak málo, ale na mě jako posledního už prostě nevyzbylo. Mám přjít v pátek. Jiný vhodný krám prý v okolí není, ale zkusím se podívat jinam podle adres z internetových stránek.

Tentokrát jsme k hromadnému přesunu využili autobus. Jedna jízda v té nejmenší zóně stojí 1,7€. Katrin nám doporučila koupit si lístek s proužky na 10 jízd za 6,9€. Já jsem si pak ale na zadní straně přečetl, že jeden proužek stačí jen pro děti do 15 let a normální je tedy označit dva, takže těžko říct a budeme se muset příště řidiče zeptat, jak je to s námi jako studenty.

U vlakového nádraží bylo vidět ohromné množství zaparkovaných kol. Zprvu jsme si mysleli, že jsou tam na prodej v místním Bikehaus, ale nebyly ;). Pár použitých ale přece jen prodávali, takže jsme zjistili, že od 60€ lze pořídit starší horské kolo, no uvidíme časem..

 
 

S Davidem jsme pak zase vyrazili na kolej pěšky. Pozdní odpoledne a večer jsem už zase strávil u notebooku (například prací na tomhle blogu). Zaregistroval jsem konta pro internet dvěma anglicky mluvícím studentům z Polska, kterým jsem to v poledne nabídnul. Zatím jsem tu žádného nového spolubydlícího nepotkal. Nu a máme zase docela dost hodin (ještěže čas příspěvků můžu nastavovat ručně a neodpovídá tedy době vložení ;), takže bych si měl jít lehnout. Fotky holt budou později.

 
  

Už máme účet a hlavně net

Dnes jsme vyrazili na desátou do školy. Od specialistky přes ubytování zahraničních studentů jsme se dozvěděli podrobnosti ceně našich kolejí apod. (viz Bydlíme).

Pak nás čekala procházka na místní úřad, kde jsme se přihlásili k pobytu. Vyplnili jsme formulář, který jsme nevyplnili včera, protože nejspíš došli, okopírovali nám pasy a zbytek už za nás zařídili Tutoren.



Pak jsme vyrazili do banky. Katrin už včera okopírovala naše pasy a vzala si od nás papír s potvrzením o studiu, takže místní banka už pro nás měla všechny smlouvy předpřipravené a měli jsme domluvený termín. Konto jsme založili HypoVereinsbank, protože prý s univerzitou spolupracuje a na FH je její bankomat. Vedení účtu je zdarma, jen se člověk musí každý měsíc v bance zastavit, aby si vytisknul výpis z účtu, jinak mu ho pošlou a to by musel platit. Rovnou jsme zaplatili 74€ jako školní poplatek, za který dostanem jízdenku na MHD a dopravu v přilehlém okolí na celý semestr. Platební karta nám přijde poštou během týdne, PIN dorazí den na to.

 
 

Během pobytu na úřadě od nás Tutoren vybrali 10€ na zálohu na kartu do menzy a teď jsme ji dostali. Společně jsme zašli do menzy, tam přes automat vložili eura na účet. Cestou jsem se dozvěděl, že na internet studentský průkaz potřebovat nebude a přečetl si tedy podrobněji instruktážní manuál k získání konta. Museli jsme pomocí menza karty koupit Wertcouponen, kupóny s číslem a heslem, kterými si nabijeme účet, ze kterého se nám za internet na semestr strhne 6€. Bohužel jsme si předtím neopsali ethernetové adresy našich počítačů, takže jsme registraci na počítačích FH provést nemohli a vrátili jsme se na kolej s tím, že po krátkém obědě se zase vrátíme.

K obědu jsem si dal bramborový guláš z konzervy, takže žádné kuchařské kouzlení se nekonalo. Konečně jsem na naší části patra potkal nějakého spolubydlícího. Catarine studuje prvním rokem práva a taky bohemistiku (umí tedy pár českých slovíček ;)). Domluvili jsme se, že zkusím počítač zaregistrovat od ní. Podařilo se, tak jsme ještě zaregistrovali Davida s Jirkou a odešli jsme čekat na zprovoznění netu.

Po pár hodinách (konkrétně v 18:58 ;) se mi internet rozběhnul. Strávil jsem pak spoustu hodin připojený na Skype, občas prohodíc pár slov s Lenkou a snažíc se rozchodit soft pro stahování fotek z digitálu. Pak jsem taky pročítal některé univerzitní stránky apod. a ve výsledku odcházel od počítače asi ve dvě ráno. 

Bydlíme

Máme samostatné pokoje, kluci jsou v budově kousek ode mne. V jedné z částí města je několik budov kolejí, jsou tu minimálně tři různé druhy budov, liší se jak z venku, tak samozřejmě zevnitř. Kluci mají samostatné pokojíky se sprchou a WC. Já jsem v jiné budově a můj pokojík (taky jednolůžák) je moc hezký - nový nábytek - tj. postel, skříň, skřínka, stůl, je tu i deka a spol. i s dvojím povlečením. Záchody jsou na chodbě, ale jsou dva pro 5 pokojů, takže pohodička, stejně tak i sprcha je tu dvakrát. Je tu i pěkná kuchyňka s elektrickým sporákem (troubou). Na pokoji mám docela místo, takže budu moc možná i trochu cvičit. Přikládám pár fotek z přípravy k zabydlení ;) - to znamená, že peřina a spol. nejsou povlečené a není to tedy ukázka toho, jak běžně vypadá moje postel. Další fotky ubytování budou časem.

 
 
 

A tady je moje kompletní adresa:

Friedrich-Ebert-Wohnheim (Studentenwerk)
Friedrich-Ebert-Str. 1, Zimmer 1018
93051 Regensburg

V úterý ráno jsem pak na zahraničním zjistil, že můj pokoj mě bude stát 182€. Je to horší než třeba 140€, ale lepší než 270€, když má člověk grant 280€. Nemám balkon, takže jsem nejspíš ušetřil 5€. Zajímavé je, že kluci bydlící v Gesslerheimu (jednolůžáky s WC i sprchou na pokoji) budou platit 150 resp. 155€ s balkonem. 

První den v Regensburgu

Na 15:15 jsme už byli zpátky ve škole, přemístili jsme se do učebny a vyplnili formulář k ohlášení pobytu. Docela milé je, že ho město Regensburg vydává v mnoha jazykových verzích, mezi nimiž čeština nechybí. Pak jsme přišli k chlapíkovi, kterému jsme ukázali "euro" průkazku pojišťovny, on měl všechny papíry připravené, takže nás jen poučil, jak že doktorovi máme ukázat naši průkazku a pas a bylo hotovo.



Zahraničních studentů nás bylo dnes vyplňovat ty papíry cirka 20, je tu dost Poláků, nějakej Amik, někdo z Itálie, kluk z Holandska, slečna z Brazíle, Španěl, tři kluci z Turecka.

Pochopili jsme, že přístup k netu z kolejí budeme mít nejspíš až dostaneme studentský průkaz, což nebude hned. Časem se sice ukáže, že šlo o omyl, ale o tom potom. Aspoň že konto na školní počítače jsme dostali hned. Učebnu jsme teď o prázdninách otevřenou nestihli (přišli jsme po 16h), ale postačil nám aspoň "e-mail corner", takže když konečně počítače naběhli a my vyplnili šílené přihlašovací jméno (něco jako .abc12345.6.stud.), mohli jsme poslat aspoň nějaké sms nebo e-mail.



Zatím nemáme průkaz na mhd, takže na domluvené večerní posezní v hospodě jsme se k místu srazu (Dompost) u chrámu na náměstí, které budeme k srazům (mimo kanclu zahraničního oddělení) používat často, vydali pěšky. Zabralo nám to cirka 45 minut a za celou dobu jsme v ulicích viděli strašně málo chodců, za to jsme na to jaká je zima viděli docela dost cyklistů. Podmínky pro cyklisty jsou v Rege výborné (vedle chodníku se táhne stezka pro cyklisty), takže jsem zvědav na jaro, řekl bych že tu bude cyklistů mraky.

Já jsem ještě vyrazil do místního buddhistického centra a k zahraničním studentům se přidal později. V hospodě s námi byli i Tutoren. Většina zahraničních studentů mluví spíše anglicky než německy, často německy aspoň trochu rozumí, ale v mluvení preferují angličtinu, takže si tu člověk procvičí oboje.



Na kolej jsme se zase vrátili pěšky, dorazili jsme chvíli po půlnoci a já brzy na to s chutí zalezl do postele. První den byl úspěšně za námi.

Vyrážíme

Včera jsem doufejme sbalil vše, co můžu během prvních čtrnácti dní potřebovat. Výsledkem byla velká sportovní taška a krabice s jídlem a pár kousky nádobí. Normální počítač naštěstí nepovezu, protože mám notebooka. Máme jet ve třech, Jirka vezme Volkswagen Polo, protože na něm má zimní pneu, kluci si počítače berou, tak jsem zvědav, jak se tam vlezeme...


Nějak se to tam vejít musí


Bez počítače město neopustíme

Nu povedlo se. Cesta uběhla rychle, na hranicích se dokonce ani nezeptali, proč vezeme tolik věcí a jen chtěl, aby se David vzadu připoutal a ometli jsme sníh ze střechy.

Po cirka třech hodinkách jsme dorazili do Rege. Pomocí Stadplanu (mapy města), který nám z FH přišel již před delší dobou poštou jsme se poměrně snadno dostali ke škole. Na zahraničním oddělení (Auslandsamt) jsme zjistili, že mají zrovna pauzu a budeme muset cirka 40 minut čekat.

 


Před 13:30 dorazila sympatická postarší dáma Janina, se kterou jsme už komunikovali e-mailem a párkrát jsem jí volal. Dostali jsme klíče od pokojů na kolejích, pár výtisků papíru, který nám bude sloužit jako dočasné potvrzení o studiu, obálku s údaji pro přihlášení do místní počítačové sítě a další materiály s užitečnými informacemi.

Seznámili jsme se s prvním ze studentů označovaných jako Tutoren, jsou to studenti, kteří nám zahraničním studentům se vším zařizováním pomáhají. Dostali jsme přehled na následujících pár týdnů toho, který den s námi co půjdou zařizovat, kdy bude jaká party nebo sraz ve městě či nějaký výlet. První bod tohle týdne začínal v 15:15, takže jsme ještě měli čas vyrazit na koleje a pak se vrátit... 

Loučení je těžké

Zbývá poslední den do odjezdu a tak je na čase pustit se do balení, tzn. dle předem sesmoleného seznamu potřebných věcí všechny věci seskupit a nějakým způsobem vtěstnat do velké tašky.

A je to tady, do odjezdu nezbývají dny ale hodiny. Je na čase rozloučit se s těmi, s nimiž člověk trávil téměř každý den. Víte, že o vás bude mít pár lidí strach a když se ještě k tomu ve zprávách objeví informace o kolapsu a problémech se sněhem v Bavorsku, je vám jasné, že žádné utěšování nepomůže.

Únor

Na letní semestr jsem si na české univerzitě zapsal jen dva povinné předměty (Databázové systémy 2 a Pokročilé softwarové inženýrství). Na začátku semestru jsme si z FH vyžádali podrobnější sylabus dvou z předmětů, které si chceme zapsat (Datenbanken, Software Engineering) a získali od českých přednášejících příslib uznání českých předmětů, pokud splníme tyto jejich německé ekvivalenty.

Můj rozvrh na ZČU byl opravdu minimální a, tak jsem mohl čas využívat jako bych měl ještě prázdniny. Občas jsem do školy ale přece jen zašel, párkrát jsem dokonce strávil několik hodin na přednáškách fakulty ekonomické, vzal jsem svého nového stříbrného miláčka (notebook
Asus A6R, který jsem si o Vánocích kvůli Německu koupil :) a vyrazil na přednášky jako Světová ekonomika, abych strávil část dne blízko ještě novějšího a podstatně víc okouzlujícího miláčka... Což mi připomíná fakt, že studijní pobyty na zahraniční univerzitě se ukazují jako užitečné v mnoha ohledech a dokonce stačí, aby měl člověk (my.opera.com/kovman) třeba jen pár dní do odjezdu do Španělska, na svou rozlučku pozval pár přátel z různých fakult a hned jim může změnit život.

Během února jsem sice neudělal moc práce ale zato jsem stihl spoustu věcí, ke kterým jsem se již dlouho nedostal, byl jsem kupříkladu po čase zase bruslit resp. hrát hokej. Poprvé od lyžáku na prvním stupni osmiletého gymlu jsem stál na běžkách a strávil dva báječné víkendy na horách.


Stačila chvilka nepozornosti a už jsem byl ve svahu

A jak to všechno začalo

Musím se přiznat, že se jazyky učím docela dost rád, a to jak jazyky určené k hovoru, tak k programování. O možnosti studovat na zahraniční univerzitě jsem se dozvěděl už v prvních ročnících na univerzitě a byl jsem rozhodnut takovou příležitost využít.

Asi začátkem třeťáku jsem si zjišťoval podrobnosti, z počátku jsem chtěl vyrazit do nějaké anglicky mluvící země, ale ta stejně nebyla k dispozici a časem jsem zjistil, že Německo mě láká víc, protože němčinu si chci procvičit víc. Bylo také volné místo do Španělska, ale ani rostoucí rozšíření španělštiny mezi světovou populací mě nakonec nepřimělo vybrat si Španělsko. Možná nejsem takový šílenec jako Kovi, abych vyrazil na studium s minimální znalostí jazyka ;).

Z nabídky univerzit jsem si tedy vybral německou univerzitu (resp. vysokou školu), konkrétně Fachhochschule Regensburg (dále jen FH). Příhlášku na letní semestr jsem chtěl podat už před prázdninami, tedy v době, kdy se podávali přihlášky na zimní semestr, nakonec jsem to ale odložil a všechno to dal dohromady až v září. Nakonec jsme to dávali dohromady společně s Davidem. To jsem takhle procházel knihovnou a vidím, jak si David prohlíží mě už známé modré stránky FH.

Nakonec se nám podařilo zajistit, abychom mohli vyrazit oba, i když místo už bylo jen jedno. Peníze z grantu se nakonec použili z jiného neobsazeného německého města.

V průběhu zimního semestru nás čekalo několik dalších zařizování a zjišťování, napsat pár mailů do Německa, párkrát tam zavolat, poslat peníze na vratnou i nevratnou kauci na koleje, podepsat smlouvu na grant, získat výjimku na sepsání Learning Agreementu, protože dopředu nemáme jisté, které předměty si zapíšeme apod.