První školní den a nebo ne?

Před večerním Barabend se včera uskutečnilo ještě české předkolo. Kluci obzvláště ocenili Pavlovu zásobu dovezených Gambrinusů, protože německá piva je opravdu nenadchla a to jich David už otestoval asi 6 druhů. Mili slavila narozeniny a tak se česká skupinka sešla nejdříve na pokoji a posléze v kuchyňce na jedné z kolejí. Z minulého semestru tu zůstala spousta Čechů, vlastně nejspíš téměř všichni. Takže jsem poznal dva další strojaře, jednoho z FELky, slečnu, která už FELku dostudovala, je v Rege už 6 let a pracuje tu. Další slečna (která bydlí o pár pater nade mnou) tu studuje na univerzitě jako normální student. Mili s Danou jsou z FAV, obor finanční informatika, a tenhle semestr dělají praktikum u BMW. Další dva kluci dělají praxi u Siemensu a cestou na Barabend jsme potkali ještě dalšího Čecha. Barabend spočíval v postávání s flaškou piva a snahou přeřvat hlasitou muziku při diskutování s ostatními.

K obědu jsem dnes ukuchtil pytlíkovou rýži s kantonskou omáčkou, kterou stačilo jen ohřát. Maso jsem k tomu žádné neudělal, možná kvůlu ptačí chřipce, ale spíš proto, že jsem byl líný jít si ho koupit. Cathérine se vrátila ve správný okamžik, tak jsem ji pozval na oběd, abych nemusel omáčku nechávat na zítra. Nu aspoň konverzaci si tu procvičuji, když k zopakování gramatiky jsem se stále ještě nedostal.

Dnes mě čekali první cvičení ze Softwarového inženýrství. Ode dneška už můžeme jezdit autobusem. Nevím proč jsem si myslel, že oba autobusy jezdí k univerzitě, ale krátce před starým mi došlo, že to tak evidentně není. Následoval zrychlený přesun ke vzdálené vysoké budově informatiky. Nakonec jsem doběhnul včas. Davida jsem potkal u hlavního vchodu a společně jsme se přemístili do učebny. Byla tam jen jedna slečna a ta odešla dvě minuty po plánovaném začátku cvičení. Došlo nám, že se možná cvičení ještě nekoná, protože nebyla přednáška. Na sekretariátu to potvrdila, k naší nelibosti jsme se ale dozvěděli, že na páteční cvičení databází ten druhý profesor přijde, takže domů dřív nevyrazíme.

Zajeli jsme tedy do obchodního střediska u nádraží. Já chci toaster (na sandviče) a David mikrofon (na Skype). Zjistili jsme, že minimálně tady se nedá říct, že by byla elektronika v Německu levnější než v Čechách a nic jsme nekoupili.

Ve schránce mě čekal dopis s potvrzením o pobytu a PIN ke kartě od banky. To mě trochu vyděsilo, protože ten chlapík říkal, že během týdne jako první pošlou kartu a pak asi den na to PIN. Davidovi přišla karta asi minulý týden a tenhle týden i PIN. Vzpoměl jsem si, že jsem minulý týden viděl u schránek nějakou prázdnou (vybranou) obálku, tak jen doufám, že nebyla od mé karty a pokud ano, tak že ta ecKarta funguje jako Maestro a ne jako Visa, tedy, že i u placení v obchodě musí člověk zadávat PIN. Podle zatím získaných informací by to tak mohlo být. Napsal jsem chlapíkovi do banky e-mail (nechal nám vizitku), jestli je všechno v pořádku, takže zítra budu snad moudřejší.