Učit se, učit se... studieren, studieren...

Tak to vypadá, že doba mého poloprázdného rozvrhu skončila. Krom sportů se teď ještě zdá se pustím do pořádného studia němčiny (no vždyť kvůli tomu tu jsem :).

David už byl na jedné z hodin programu univerzity Deutsch als Fremdsprache včera, příjemná vyučující je nechala udělat vstupní test pro zjištění úrovně (člověk pak nesmí chodit na kurzy vyšší úrovně) a nijak nepátrala po tom, že studujeme FH a ne Uni.

Dnes Davidovi řekla, že může chodit do skupiny druhé úrovně (N2), páč získal 60 bodů, což ho fakt dost překvapilo, ale nejspíš zůstane u tohohle předmětu (pro N1). Já přišel dnes taky a nechala mě ten test taky napsat. Získal jsem 73 bodů ze 105. Od 70 bodů je to prý už Oberstuffe 1. Soudě podle nástěnky se na tomhle stupni pohybuje největší část regulérních studentů. Nu aspoň v testu se občas projeví ta léta studia :). Takže bych měl prý chodit aspoň o 1 úroveň výš nebo až o dvě.

Je to mimochodem poměrně nová forma testu, zrovna v pondělí jsme s takovouhle formou pracovali na anglině. Prý k tomu směřuje většina jazykových testů. V textu jsou některá slova (třeba každé páté) zkrácená (zde cirka z půlky, ale může to být třeba na 1 písmeno) a já musím doplnit zbytek. Člověk musí chápat obsah a mít i odpovídající slovní zásobu. Jak říkal angličtinář, není to úplně jednoduchá forma testu, protože vyžaduje konkrétní slovo. On sám posledně získal ve svém mateřském jazyce asi 96%. Tenhle německý test je záměrně dost těžký, aby se jím odlišili i úrovně blížící se mateřskému jazyku.

Tak jsem si během dne zkusil poskládat rozvrh z předmětů úrovní N1, N2, O1. Dohromady to dělá 20 hodin týdně němčiny, tak uvidím, jak to půjde zvládat, dle potřeby to nějak zredukuji :). Trošku se mi to kryje s databázemi a cvičením SE, takže u nich možná skončím na samostudiu.

Večer zase hurá na Taekwon-Do. Nu začínám to mít fakt nabité, nestíhal jsem už bez sportů a němčiny, takže teď to bude teprve sranda.

Sportem ku zdraví

Po škole jsem byl nakoupit nějaké pečivo a dostal jsem chuť na zmrzlinu. Za půl eura měli v krabici půl litru zmrzliny (jahodová, okolo vanilková a pak ještě čokoládová). Bohužel jsem nezastihnul žádného spolubydlícího, s kterým bych se rozdělil a mrazák nemáme, tak jsem ji celou spořádal :).

Nabídka sportů na uni je opravdu bohatá a narozdíl od Plzně se tu na většinu věcí člověk nemusí nijak přihlašovat a prostě jen začne chodit. Večer jsem vyrazil na MTV-Dance aneb hoďka hiphopu (18-19:00). Bylo tam tak skoro čtyřicet slečen a krom mě ještě dva kluci, z toho jeden to předcvičoval :). Nu tohle mi nijak nevadí, takže příště dorazím zase.

Potkal jsem tam i Fionu. Je z Francie a včera byla se mnou na Taekwon-Do tréninku (občas taky měla hoňku pobrat co po nás trenér chce). Na TKD byla teprve třetí týden, ale asi se musela nějakému sportu už věnovat, protože zmáknout ten trénink nebyla žádná sranda. Kéž bych, když jsem začínal, dokázal koupnout nohou tak vysoko jako ona :).

Po hiphopu šla ještě vyzkoušet Escrimu, filipínské bojové umění. To mě moc neláká. Ale znovu jsem si u vchodu prohlédnul rozpis sportů a všimnul si, že o hodinu později (20-21:30) začíná Aikido. Tak jsem se tam zašel mrknout. Trénink se mi líbil a zkusím ho taky zařadit do plánu :). Nebylo to moc náročné na fyzičku, ale stejně jsem zvědav, jestli se po takové dávce sportu budu moct zítra hýbat.

Cestou zpátky v autobuse jsem si pročítal brožurku „1000 nejpoužívanějších vět a obratů v Němčině“ a náhle se hned za mnou ozve český hlas: „Promiňte, tu knížku jste koupil tady nebo v Čechách“. Já to vždycky říkám, že si člověk v cizině nemůže být jist, kde narazí na někoho, kdo mluví jeho řečí, takže ještě štěstí, že nemám ve zvyku někoho pomlouvat a myslet si, že mi nerozumí ;). Tahle slečna už tu žije tři čtvrtě roku, vyučila se u nás kuchařkou a servírkou a tady pracuje.

Uni začala a znovu na tréninku

Dnes začaly přednášky na univerzitě. Bus "4" byl tedy posílen v 7, 8, 9 z 20 minutového intervalu na 10. Přesto to v osm hodin (první hodina je od 8:15) vypadalo jako v naší 30 nebo 41 :).

Večer jsem byl na tréninku Taekwon-Do. Nohy se ještě po dlouhém nic nedělání a svižném středečním tréninku následovaném čtvrtečním bruslením do starého města (2x20min) pořádně nevzpamatovaly a už je čekala další zábava.

Dá se říci leccos, ale rozhodně ne, že to byla oddychovka. Trénink jel zase svižně a místo hodiny se protáhl na 1,5h. Sice tam byli začátečníci s bílými, žlutými a dalšími pásky (a dvě slečny bez), přesto se cvičily kopy všeho druhu od yopcha po goro a všechny kopy nejlépe na hlavu.

Jak už jsem říkal, sestavy cvičí minimálně tak 3x rychleji než my a provedení se mi zrovna moc nelíbí (holt zvyk je zvyk), přijde mi to odfláknuté, jak kdyby si u nás někdo tul jen zrychleně projížděl. Nápřahy se taky dělají jinak, ale jinak to vypadá, že posloupnost technik je shodná. Jen lidi s určitou barvou pásku cvičí tak cirka o 2 sestavy dál než u nás. Nevšiml jsem si ale zda používají frčky.

Docela se mi líbí, že během tréninku se neztrácí příliš čas základním rozcvičováním, tělocvična je udělaná tak, že se lidi, kteří přišli na další trénink rozcvičují sami vzadu (dle sylabu na webu má chodit člověk 15 minut před začátkem).

Závěr: i tréninky pro začátečníky budou nejspíš značným přínosem ;).

Drážďany

Na víkend 22.-23.4. pro nás Tutoren připravili výlet do Drážďan. Cena za dopravu a ubytování 50€. Odjezd od Fachhochschule v 7.30 (od našich kolejí pak v 7.40).

Tak teď následuje velmi dlouhý popis našeho víkendu ;). Koho to nebaví číst, může si rovnou prohlédnout fotky.

Kompletní série fotek z Drážďan
- zatím neobsahuje popisky, možná je časem dodám ;(
- nemáte-li zrovna velikánský displej, doporučuji přepnout prohlížeč pomocí
stisku klávesy F11 (do původního stavu se dostanete opětovným stiskem)

V autobuse za mnou seděl kluk z Turecka se svou německou BigSister (Ulrike). Svět je malý, zrovna vedle ní sedím na hodině Wirtschaftsenglisch. Nevím jestli je to jen náhoda nebo to tak přidělili schválně, ale perfektně se k sobě hodí výškově, oba jsou skoro o hlavu větší než já. Celou dobu v autobusu i v Drážďanech se mu trpělivě věnovala a učila ho němčinu (slovíčka, věty) nebo mu překládala důležité věci do angličtiny.

Po poledni jsme dorazili do Drážďan a absolvovali projížďku městem v našem autobusu s profesionální průvodkyní. Pak jsme bus opustili a prošli s ní staré město po svých.



Tenhle rok slaví město 800 let. Za druhé světové války byla velká část města naprosto zničena silným bombardováním. Bylo zničeno množství historických budov, z nichž některé byly po válce znovu postaveny. Používají tu na stavby ale kámen, který díky vodě a vzduchu černá, takže to na mě působilo dost starodávně :).

Například Frauenkirche, u kterého jsme dostali pak rozchod, byl znovu vybudován až v letech 1994-2005 z prostředků z celého světa. Stavba obsahuje i některé původní kameny, u kterých se složitě určovalo, kam patří.



Drážďany jsou proslulé množstvím zelené plochy ve městě, zabírá skoro polovinu rozlohy města. Krom lesa a širokých zelených pásů podél Labe sloužících jako protipovodňové opatření je ve městě kupříkladu i pěkný park 1km široký a 2km dlouhý.

Mnoho budov (vily apod.) se teď opravuje. Díky odlivu části obyvatelstva do západního Německa je v Drážďanech teď asi 40 000 volných bytů.

Během krátkého rozchodu se naše početná česká skupinka vydala společně na jídlo a pak taky jako poslední s desetiminutovým zpožděním dorazila na sraz.



Následoval přesun autobusem na ubytovnu. K našemu překvapení se jednalo o loď „Koje“ kotvící ve slepém rameni Labe. Za cenu od 15,50€ za noc si člověk může půjčit kolo, jsou k dispozici 2 starší počítače s internetem a v ceně je snídaně.



Po základním ubytování (byl jsem na pokoji s dvěma Číňany) jsem vyrazil s jednou skupinkou do města.

Mohli jsme vyrazit i do Semperoper a třeba by se nám podařilo sehnat lístky, ale ty levné se prý pohybují od 20 do 60€ a jít tam v khaki kapsáčích se mi taky nechtělo. Pár lidí tam prý bylo, získali vstupenky na stání za 8€.

Zašli jsme do Pizzerie a pak se v dešti přesunuli do nového města vyhledat nějaký dance club. Na čas jsme skončili v klubu Madness, kde sice hrála hudba jak pro školku, ale vystihli jsme Happy Hour, tak byly koktejly za polovic (tj. třeba 2,5€).

Pak jsme se přesunuli do nedalekého disco klubu Downtown, kde byla už jiná skupinka. Jak je tady v Německu zvykem, museli jsme zaplatit vstupné (v tomhle případě pro studenty 2,5€). Do postele jsem se dostal asi ve dvě ráno, někteří až před čtvrtou.



V neděli ráno nás čekala snídaně ve formě švédského stolu. Pak nás odvezl bus do města. Malá skupinka Čechů a Tutoren se vydala na bohoslužbu do Frauenkirche. Dobrá příležitost, jak ho vidět zevnitř a ještě v akci.



Je to evangelický (protestantský) kostel, což naznačuje i socha Martina Luthera u kostela, tak je v této oblasti narozdíl od katolického Bavorska běžné. Ale i tady najde člověk katolické kostely, neboť August der Starke pověstný spoustou milenek a sbírkou porcelánu se chtěl státi králem polským, to je ale podmíněno tím, že panovník musí být katolíkem, tak se jím kvůli tomu prostě stal.

Na protestantský kostel je uvnitř docela bohatě vyzdoben. Účinkoval tu sbor z Hamburgu, takže to byl poměrně pěkný hudební zážitek. Z počátku jsme s Ulrike a Soleyman stáli u sloupu (oni byli zvyklí už z včerejší opery), pak se ale uvolnilo místo a mohli jsme si sednout. Zůstali jsme až do konce. Docela vtipná trojka v evangelickém kostele - katolička, buddhista a chlapík z muslimské země :).

Když jsme vyšli ven, docela silně pršelo. Prozřetelně jsem si nenechal batoh v autobusu, takže jsem měl s sebou deštník a pak taky sváču apod.

Zašli jsme se my tři tedy podívat na výstavu Salvatora Dalího v objektu nedalekého luxusního hotelu, abychom se v tom dešti necourali venku. Neuvědomil jsem si, že nejsme v Bavorsku a hezky zřetelně jsem pozdravil Grüß Gott! Dostalo se mi již dlouho neslyšené odpovědi Guten Tag! :)



Ve 13:30 byl další sraz. Ve 14:00 (přesně, proto nám dali radši sraz mnohem dřív :) odjížděla loď směr zámek Pillnitz. Devět euro na jízdenku se vybíralo už včera v autobuse. Plavba s komentářem k okolí trvala asi hodinu a čtvrt.



Na zámku jsme měli zhruba hodinku času. Je to několik pěkných budov s pěknou zahradou. Déšť ustal asi v polovině plavby, takže jsme ten čas strávili procházkou zahrady. V 16:30 vyrazil autobus zase zpět směr Regensburg. Krátce po deváté jsme už byli doma.



Finanční náročnost výletu - zhruba 2000Kč - zrovna nebyla malá (a to jsem dost ušetřil díky vlastní sváče a tomu, že nepiju pivko etc.), ale výlet se opravdu podařil. Počasí sice občas nepřálo a předvedlo déšť v plné síle, ale dokázalo si vybrat čas, kdy to zase tolik nevadilo a slunce se objevilo tam, kde jsme to mohli ocenit, takže si zpětně nemůžu na nic konkrétního postěžovat :).

"Tradiční Taekwon-Do"

Jak jsem zmínil v minulém příspěvku, v rámci sportu na uni lze cvičit i Taekwon-Do v místním klubu. Jedná se o Taekwon-Do vedené mistrem Kwon Jae-Hwa a nazývají se "tradiční Taekwon-Do" resp.Traditionelles Kwon, Jae-Hwa Taekwon-Do. Mistr Kwon je proslulý přerážením kamenů hranou ruky (dung joomuk).

Předem upozorňuji, že tenhle příspěvek bude obsahovat pár doplňujících informací pro zasvěcené, takže si nelamte hlavu s tím, že některým pojmům nerozumíte ;-).

Než jsem před pár týdny onemocněl psal jsem do místního centra e-mail, jestli bych tam mohl chodit na tréninky. V Regensburgu se totiž nevyskytuje žádný oddíl Taekwon-Do ITF, kterému se věnuji bratru již 11 let. Měl jsem se přijít podívat zdarma na zkušební trénink. Nu tak jsem se tam dneska konečně vydal. Mrknul jsem na net, vybral trénink pro pokročilé a vyrazil.

Do-Jang (škola Taekwon-Do) je jen pár desítek metrů od hlavního nádraží, kde se střetávají všechny busy MHD, takže dostupnost výborná. Je umístěná v nejnižším patře nějaké obchodní budovy. Je to přesně takový styl tělocvičen, jaký člověk zná z filmů. Probíhal ještě trénink začátečníků, ale vzadu už se rozcvičovalo pár lidí s červenými a černými pásky (na tréninku pak ještě byly další s modrým).

Dozvěděl jsem se, že hlavní trenér dnes trénink nepovede, ale že tréninku se zúčastnit můžu. Jeden chlapík mi přinesl bílý pásek, abych mohl cvičit v doboku, přece jen jiný systém je jiný systém. Hlavní trenér pak přeci jen přišel, ale jen aby jim oznámil pár věcí o chystaných akcích, jinak je nemocen. Mám prý zkusit, jestli se mi bude trénink líbit a protože jsem tu jen na 6 měsíců, mám prý klidně nosit svůj černý pásek (což jsem pro tentokrát ještě neudělal), že kdybych tu byl na dýl, tak bychom začali s předěláváním ;-).

Jak se ukázalo, způsob výuky v tomhle systému je skoro tak rozdílný, jako bych přišel na trénink jiného bojového umění. Zájemci se mohou podívat na některé video ukázky. Neříkám, že to dělají špatně (nehodlám to teď posuzovat, stejně nemám moc na výběr a z jednoho tréninku nemá cenu dělat o ničem závěry), ale evidentně to dělají jinak ;).

Trénink běží v rychlém sledu bez zastavování. Takže minimálně pro fyzičku je to užitečné. Hodně se jedou kopy na hlavu a v otočkách nebo ve výskoku. Blok nohou, který občas cvičíme v pátek při kopání přes ruce se tu kope docela často, i v otočce, jen jsem nepochopil, jestli to berou jako rocvičku, jako blok a nebo jako kop. Ap Chagi se kope ze země klidně i na hlavu. Cvičí se zásadně bez kontaktu. Techniky se nedělají s "naším" zpevněním v koncové fázi.

Sestavy se cvičí velmi rychle, podobně jako v karate. Jednu sestavu (shodnou s mně známým ChoongMoo) jsme cvičili ve dvojicích, tak jak se u nás na ukázkách předvádí použití sestavy proti soupeřům.

Občas mi pár sekund trvalo než jsem zjistil co se zrovna bude dělat, většina (ale zdaleka ne všechny) korejských termínů je stejných, ale na německé povely ještě nejsem zvyklý. Dalo se to ale dobře odkoukat od ostatních a vedoucí tréninku mi to občas speciálně předvedl.

Samozřejmě jsem se jednoho z kluků na konci ptal na poplatky. Je to prý 35€/měsíc pro studenty, tréninky jsou pak každý den (krom neděle). To je docela dost peněz a v Plzni by to vystačilo na víc jak půl roku.

Takže možná nakonec zůstanu u dvou tréninků týdně pro začátečníky, na které mám přístup zdarma v rámci univerzitního sportu, mám ale obavu, že to nebude zrovna ono (uvidím v pondělí nebo možná už v pátek). Nu a nebo se mi třeba podaří případně domluvit, že bych chodil jindy.

Každopádně to byl fajn strávený večer a doufám, že se podaří, abych si podobně zacvičil pravidelně a neskončil jen za notebookem. Třeba si svojí techniku (hihi) úplně nerozhodím a nebudu muset začínat v Čechách znova :).

Konec prázdnin

Cestou do menzy jsem se nechal zlákal nabídkou pro studenty od Allmaxx.de. S touhle kartou by měl člověk zase získat nějaké slevy u partnerů. Dále mi bude v rámci této akce (opět zdarma) zřízeno žirové konto u comdirect. Při nakupování přes internet získává člověk body a ty se mu pak mění na eura. Nu nic, každopádně si v rámci této akce mohl člověk vybrat dárek ve formě buď BahnKarte25 (slevová karta u drah, která se ale vyplatí jen tomu kdo hodně jezdí a ušetří vždy čtvrtku cenu) nebo (jako v mém případě) 25€ na účet comdirect.

Oběd jsem si dnes poskládal z přílohové rýže a salátu, který se výborně hodil na těstoviny nebo rýži.

Vytiskl jsem si registrační formulář do sportovního centra univerzity. V menze jsem si na účet přidal další hotovost, abych pak mohl zaplatit poplatek 15€ semestr. Tisk je tady levnější než na naší univerzitě, za černobílou A4 zaplatí člověk 0,02€ (60 haléřů).

Byl jsem se kouknout v učebně, kde jsme měli mít každou středu cvičení z SE, ale v rozvrhu u dveřích jsem viděl celý den bez výuky. Zašel jsem na sekretariát, ta mě poslala ještě někam jinam a já se ještě předtím náhodou podíval na rozvrh v učebně naproti té první a hle, odpolední SE tam bylo. A opravdu po Business English už jsem zase absolvoval i cvičení Software Engineering.

Po hodině jsem si dal procházku směr SportZentrum. Vystavení průkazu bez problémů, takže teď jen počkat na pondělí, kdy oficiálně začne semestr na univerzitě. V nabídce je opravdu hodně sportů. Láká mě kupříkladu Traditionelles Taekwon-Do a taky čtvrteční Capoeira pro začátečníky.

Opožděné zpravodajství

Tak jsem se zase na kratičkou dobu odmlčel, takže následuje stručný přehled uplynulých dní.

Pondělí

Na návštěvu přijeli rodiče s prostředním bráchou. Hned mi to tu stačili vylepšit. Od "strečového" prostěradla přes úpravu záclony až po přestěhování regálu v kuchyni, abychom neměli některé potraviny na sluníčku.

Znovu jsem uspořádal prohlídku starého města, asi si tím začnu přivydělávat. Na konci nás zastihl pořádný déšť. Nu a přiblížil se večer a následuje zase delší (od)loučení, rodiče mi odváží Lenku do Plzně ;(.

Úterý

Narozdíl od Čech máme v Německu školní prázdniny i v úterý. Pracoval jsem na webových stránkách, ale našel jsem si chviličku a vyrazil na brusle. Lenka mi v Plzni sehnala chrániče, takže jsem se do toho mohl pustit pořádněji. Ke škole jsem dojel za 11 minut a zpátky cirka za 9. Vypadá to slibně, je to docela fajn na fyzičku, ale narozdíl od běhu mě to podstatně víc baví.

Po dlouhé době jsem povečeřel u televize ;). Je docela fajn, když si člověk přečte, o čem to rámcově je, lépe mu to pak pomůže chápat souvislosti, když něco přeslechne ;-).

Walhalla

 

Od čtvrtka máme ve škole prázdniny stejně jako v Čechách, dokonce máme navíc ještě volno i v úterý. Ve čtvrtek za mnou přijela Lenka, takže se z pochopitelných důvodů počítači a blogu nevěnuji. Teď se andílek učí anglická slovíčka na písemku, tak to vezmeme hopem.

Počasí nic moc asi jako v Plzni. V pátek jsme byli na procházce ve starém městě, měli jsme docela štěstí, když jsme byli ve městě pršelo jen chvíli. Předpověď počasí slibovala aspoň trochu sluníčka jen na sobotu, takže na ni připadl výlet - cíl Walhalla.

Mramorový chrám Walhalla leží přibližně 10 km od Regensburgu na městečkem Donaustauf. Byl vystavěn v 19. století za krále Ludwig I. von Bayern podle vzoru Partheónu v Aténách. Architekt Leo von Klenze ho budoval od 18.10.1830 (položení základního kamene) do 18.10.1842 (slavnostní otevření). Uvnitř budovy jsou vystavené bysty významných osobností. Při otevření se tam nacházelo 96 byst a 64 pamětních tabulí. Dnes obsahuje Walhalla 127 byst a 64 tabulí, z těchto 190 osob je dvanáct ženského pohlaví. Jednou z prozatím posledních se na 22. února 2003 bojovnice z hnutí odporu proti nacistickému režimu, Sophie Scholl.

Počasí skutečně docela přálo, sluníčko se sice neobtěžovalo ukázat, ale nepršelo a místy mohl člověk i bundu sundat. Prohlídka nám nezabrala mnoho času a tak jsme ještě navštívili zříceninu hradu Donaustauf. Cestou zpět jsme se zastavili v obrovském nákupním středisku Donau Einkaufs Zentrum.

Fotky z výletu - Walhalla 

Všechno nefunguje jak by mělo

Na Business English se dnes spletla a pustila nás o čtvrt hodiny dříve. Před SE jsem tedy ještě zašel do banky, abych si vytiskl výpis, musí se to udělat každý měsíc, jinak mi to pošlou poštou a to už nebude zadarmo. Evidentně jsem to tentokráte prošvihl, v pondělí mi už výpis odeslali a odpoledne jsem ho našel ve schránce.

Tak to je fakt zajímavé. Na cvičení SE jsem přišel o 5 minut později. Učebna byla úplně prázdná. Nu pěkné, zatím jsem absolvoval jen 1 cvičení za celý pobyt, první nebylo, jedno odpadlo, minule bylo, ale já díky nedorozumění nebyl a dnes nemám tušení co se děje. Nu uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Konečně jsme přišli na to, proč Markusovi nefunguje internet i když jsme ho registrovali už v pondělí. Používá špatný kabel. Má kabel, kterým se připojoval přes ISDN a bohužel má tenhle kabel stejnou koncovku, jako normální síťový kabel. S mým to běželo, takže si ho musí zajít koupit.

Stále žiju

I když frekvence psaní na blogu klesla, stále se mi daří dobře a leccos se děje ;-).

Na víkend jsem byl zase v Čechách. Sobota příjemně překvapila krásným počasím. Po velmi dlouhé době jsem byl v ZOO. Měl jsem velkou radost, jak se jim to povedlo předělat. Skoro všechna zvířata už mají pěkný výběh a nevzhledné mříže (krom nutných klecí u ptactva) byly odstraněny. Zpátky jsme v neděli jeli jen ve dvou, tak jsem si mohl vzít více věcí než obvykle. Přivezl jsem si tedy kupříkladu inline brusle, které jsem koupil minulý týden.

Krátce po té co jsem dorazil v neděli na kolej mi psala Cathariné, jestli může přijít, jestli bych jí nezkontroloval životopis v češtině. Je to sranda psát si přes ICQ, když bydlíme přes chodbu. Studuje nějaký kurz bohemistiky. Tak jsme to spolu prošli. Němci mají ve zvyku psát datum i s nulami (07.04.2006) a e-mail píší s velkým M (E-Mail), v Čechách se podle mě používá spíše malé.

V pondělí jsem školu totálně zapekl, protože jsem musel udělat práci na webových stránkách pro jednu firmu. Markus už si konečně přivezl papír se svými přihlašovacími údaji, tak jsme mu registrovali internet. Dozvěděl jsem se, že tu mají v Německu nějakou novou službu od mobilních operátorů. Něco podobného už zmiňovala moje BigSister. Krom normálního čísla dostane člověk ještě číslo jako pevná linka, zaregistruje si na netu svojí domácí zónu a v daném okruhu pak může volat z mobilu levněji jakoby volal z pevné linky. Všechny detaily jsem nepochytil, ale funguje to nejspíš takhle nějak.

Pozdě večer jsem pak ještě přes MSN řešil s Jamille (z Brazílie) nutnost víza do ČR, vlaky a autobusy po ČR i po Německu. Chtějí se na Velikonoce vydat do Plzně do Prahy. Takže spát jsem šel až před druhou ranní.

Dnes (tj. v úterý) jsem si hezky přispal (vstal jsem až v 11). Od 11:45 jsem měl přednášku databází, přišel jsem cirka o pět minut později, ale profesor přišel dnes ještě déle, takže Kein Problem. Odpoledne jsem byl vyzkoušet aspoň na čtvrt hodinky brusle a vypadá to dost slibně. Možná na nich budu jezdit do školy.

Palačinky

Ráno jsme nahrazovali půlku přednášek z pondělka. Vstal jsem a první půlku vydržel v pohodě, druhou půlku jsem prospal, ne že by to nebylo zajímavé, ale byl jsem nějak znaven ;).

Včera jsem na bramboráky použil jen půl hrnku mléka, takže mi zbyl skoro litr, mouku a vajíčka tu taky mám, tak jsem se rozhodl, že se zase o něco pro mě nového pokusím. Tentokráte palačinky. Povedly se, dal jsem si do nich výborný německý jahodový jogurt. Jediný problémek mi způsobila asi elektrická trouba, hrnec s těstem jsem měl postavený na vypnuté plotýnce, ale ta se přesto prohřála, takže se mi půlka těsta nepoužitelně srazila, takže jsem z daného množství udělal jen půlku toho, co bych býval mohl, přesto je toho pro jednoho dostatek a ještě mi zbyde něco za studena.

Zatímco jsem dělal palačinky, trochu jsem si povídal s Markusem, který obědval pizzu. Je z nějakého města asi 230km na sever od Regensburgu. V prvním semestru studoval v jiném městě a teď bude pokračovat tady, asi protože to má blíže. Takže jsem to s tím prvním ročníkem uhodl.

Další party

Ve svém blogu se Kovi zmiňuje, že podmínky pro absolvování zahraničního studia se u univerzit s různých států dost liší. Mohu to potvrdit. My musíme získat 20 ECTS kreditů (evropský systém převodu kreditů). Pokud opravdu dostaneme 3 kredity za 2 vyučovací hodiny (tj. 9kr za předmět se 6 hodinami [á 45min] za týden), tak se mi to zdá docela rozumné, přece jen v cizím jazyce člověk nezvládne udělat za semestr takovou hafu předmětů jako ve své vlasti.

Nu a teď tedy k ostatním studentům. Student z Itálie musí přivézt směšných 5 kreditů (má zapsané asi dva předměty a pak němčinu pro naprosté začátečníky, celý rozvrh má tak zcucnutý jen na středu), student z Turecka si nebyl jist, ale nejspíš snesitelných 25 (ale jsem na ně zvědav, protože němčinu vůbec neovládají) a student z Holandska docela drsných 30 kreditů (má štěstí, že německy i anglicky mluví výborně, jinak nevim nevim).

Dopoledne jsem vyrazil na cvičení SE místo odpoledních, abych se odpoledne mohl věnovat přípravě bramboráků na party. Nikdo tam nebyl, tak jsem se zase vrátil na kolej a pustil se do smažení hned.

Po odpolední hodině Business English jsem zašel do knihovny. Je hned vedle FH, ta oválná budova, kterou jsem pokládal za novou menzu. Menza je vpravo on ní a ta se ještě staví, takže člověk musí do knihovny vyhrazeným prostorem. Obrázky viz stránky novostavby.

Zaregistroval jsem se a hned si půjčil německou knížku Objektorientierte Softwareentwicklung, která se bude hodit na SE. Pak jsem za 1€ koupil knížku z výprodeje - Patrick O'Neil - Database. Pak jsem si ještě půjčil výukové cd-rom Business English a Tell me more - Deutsch.

Večer se konal Bayerisch Internationalen Abend (Bavorský mezinárodní večer), kdo přinesl nějaké jídlo nemusel platit příspěvek 5€, aby se pokryly náklady na bavorské jídlo, které nechali připravit organizátoři. Tentokráte nehrála žádná hlasitá muzika a člověk se mohl více věnovat povídání s ostatními studenty. Docela mě překvapilo, že mi nebylo večer špatně, protože jsme všichni ochutnali takové množství různých jídel až to není hezké ;-).

Frutti de mare in Weißweinsauce

Musím říct, že oproti Plzni je tu pro mě větší pohodička ježdění do školy. Hezky jedním busem (každých 20 minut), za deset minut už stojím před školou.

Po dnešních databázích mi autobus ujel a tak jsem se rozhodnul jít do menzy. Neměl jsem moc hlad, tak jsem si říkal, že si dám možná jen polévku a nějaký salát. Nakonec jsem u výdeje viděl rýži a na ní nějakou směs, tak jsem po tom šáhnul. Brzy jsem se zarazil nad chutí některých částí, zvláště těch, které vypadaly jako noha chobotničky. Když jsem pak našel chobotničku skoro celou bylo jasno. Nu snědl jsem to, ale žádná extra lahůdka to nebyla a vědomě už bych si to nedal (věci jako krab a spol. mi moc nejedou). Na koleji jsem pak zjistil, že můj dnešní oběd se jmenoval Frutti de mare in Weißweinsauce, tedy v podstatě asi Plody moře omáčce z bílého vína.

Po obědě jsem zase jen z dálky viděl odjíždět autobus, tak jsem se zašel pozeptat na možnost registrace v univerzitní knihovně, dozvěděl jsem se, že si musím nejdřív zřídit kartu v knihovně FH a pak mohu sem.

Knihovna univerzity je rozložena do mnoha budov, krom centrální knihovny je k dispozici mnoho sálů k prezenční četbě (kupříkladu Recht und Wirtschaft, Philosophicum apod.). Některé jsou otevřeny jen Po-Pá, některé i v sobotu a Recht und Wirtschaft (Právo a hospodářství/ekonomika)dokonce i v neděli. Univerzitní knihovna dle letáčku vlastní neuvěřitelných 3,2 miliónu svazků, knihovna FH 130 000 svazků a státní knihovna 160 000 svazků.

Zítra se možná zkusím stavit v knihovně FH, je to úplně nová budova a pracovnice univerzitní knihovny, která mě tam poslala tam prý sama ještě nebyla. Čekám, že knížky pro můj obor najdu asi spíš tam než na Uni.

Tak to vezmeme naráz

Poslední příspěvek je ze čtvrtka, takže to zkusím zase "zestručnit".

Ve čtvrtek večer jsem byl konečně koupit pohledy a v noci je ještě zanesl do schránky pro případ, že by ji vybírali ráno (není tomu tak a vybírají až ve tři odpoledne). Zas a znova musí člověk ocenit výhody elektronické komunikace. E-mail si sice člověk nikam nevystaví, ale kdyby měl člověk posílat pohled za 30 korun často, tak nevim nevim. Pak jsem se ješte v krátkosti stavil v elektro oddělení (Saturn) velkého nákupního střediska Donau Zentrum, ani tady se mi ty ceny nezdají nějak o moc výhodnější než u nás.

V pátek cvíka databází, vypráví to vážně dost pomalu a srozumitelně, někdy mi přijde, že se v tom pitvá až moc. Pak angličtina, dělali jsme stejný text jako na anglině pro informatiky, což se tentokráte ukázalo jako výhoda, protože mi ještě pořád nezačal posílat materiály na hodinu e-mailem.

Němčina zase zupr, ten chlapík vážně nenudí. Těsně před koncem se zvedla čtyřčlenná "tschechische Brigade", abychom stihli bus, na kolejích jsme vyzvedli tašky a Mili a vyrazili domů na víkend. Hned v Regensburgu nás čekala na dálnici zácpa. Asi 40 minut jsme se šoupali metr za metr (z toho velkou část v tunelu, takže se nedalo větrat, pokud zrovna člověk není milovníkem výfukových plynů). Další zácpa kvůli stavbě byla před Schwandorfem, přesto jsme se ale do Plzně dostali před šestou hodinou.

Zašel jsem si nabít Plzeňskou kartu na tři dny (vyjde to mnohem levněji než si kupovat jízdenku v busu, protože dostanu slevu množstevní i studentskou), cestou vítr foukal tak silně, že mi úplně zkroutil deštník (začal dělat uzel na hliníkové tyčce).

Začal jsem brát antibiotika. Holt angínu jsem vyležet nezvládl. Cítil už jsem se ale lépe a tak jsem mohl celý víkend strávit zase s Lenkou (no proč bych taky ostatně jezdil, že ano :).

V sobotu jsem koupil novou jarní bundu a s velkým potěšením jsem nechal zimní bundu už doma. Večer jsme šli s Lenkou do Komorního divadla na komedii "Jak je důležité míti Filipa". Už takhle podařený výkon herci vyzdobili několika neplánovanými výstupy, kupříkladu rozbitý zip na šatech a tedy holá záda i zadek představitelka Cecílie vtipně okomentovala v rámci své role, jiná herečka párkrát zaváhala s textem a tak se herci hlavně v závěrečné části vzájemně odbourávali a rozesmáli dokonce sami sebe.

Po příjemně strávené sobotě i neděli následovalo rychlé sbalení a rychlý přesun do Německa, který se obešel již bez kolon, neboť jsme jeli pozdě večer.

V pátek už mi dorazil materiál na dnešní (pondělní) angličtinu, vytiskl jsem ho ještě doma a nemusel řešit po ránu tisk v nějaké počítačové učebně (CIP-Pool).

Čtyřhodinovku SE budeme plánovaně nahrazovat jindy, tak jsem měl dnes přes oběd pauzu. Následující databáze vyučuje děkan a tak se na začátku hodiny probírali věci jako třeba očekávaný přechod na placení školného v Bavorsku, které může dosáhnout až 500€ za semestr.

Byl jsem dnes poprvé i na němčině určené spíše začátečníkům. Nejsem na tenhle kurz zaregistrován, ale jak se říká, "opakování je matka moudrosti" a "čim víc, tim víc". Tuhle skupinu vyučuje příjemná a pohledná profesorka. Je to Češka, což je užitečné vědět než začne člověk pronášet v mateřském jazyce nějaké poznámky na její hlavu.

Tak domnělý nový spolubydlící Andreas se sem minulý týden nestěhoval, ale evidentně odstěhovával. Ráno mě překvapilo, že v tom pokoji malovali. Odpoledne jsem se již seznámil se skutečným "spolubydlícím". Jmenuje se Markus a studuje zubní medicínu. Podle toho, že nevěděl, jak si zaregistrovat přístup na net k notebooku bude asi z prváku, takže to v případě bolesti zubu na konzultace nevypadá ;).