Sportem ku zdraví

Po škole jsem byl nakoupit nějaké pečivo a dostal jsem chuť na zmrzlinu. Za půl eura měli v krabici půl litru zmrzliny (jahodová, okolo vanilková a pak ještě čokoládová). Bohužel jsem nezastihnul žádného spolubydlícího, s kterým bych se rozdělil a mrazák nemáme, tak jsem ji celou spořádal :).

Nabídka sportů na uni je opravdu bohatá a narozdíl od Plzně se tu na většinu věcí člověk nemusí nijak přihlašovat a prostě jen začne chodit. Večer jsem vyrazil na MTV-Dance aneb hoďka hiphopu (18-19:00). Bylo tam tak skoro čtyřicet slečen a krom mě ještě dva kluci, z toho jeden to předcvičoval :). Nu tohle mi nijak nevadí, takže příště dorazím zase.

Potkal jsem tam i Fionu. Je z Francie a včera byla se mnou na Taekwon-Do tréninku (občas taky měla hoňku pobrat co po nás trenér chce). Na TKD byla teprve třetí týden, ale asi se musela nějakému sportu už věnovat, protože zmáknout ten trénink nebyla žádná sranda. Kéž bych, když jsem začínal, dokázal koupnout nohou tak vysoko jako ona :).

Po hiphopu šla ještě vyzkoušet Escrimu, filipínské bojové umění. To mě moc neláká. Ale znovu jsem si u vchodu prohlédnul rozpis sportů a všimnul si, že o hodinu později (20-21:30) začíná Aikido. Tak jsem se tam zašel mrknout. Trénink se mi líbil a zkusím ho taky zařadit do plánu :). Nebylo to moc náročné na fyzičku, ale stejně jsem zvědav, jestli se po takové dávce sportu budu moct zítra hýbat.

Cestou zpátky v autobuse jsem si pročítal brožurku „1000 nejpoužívanějších vět a obratů v Němčině“ a náhle se hned za mnou ozve český hlas: „Promiňte, tu knížku jste koupil tady nebo v Čechách“. Já to vždycky říkám, že si člověk v cizině nemůže být jist, kde narazí na někoho, kdo mluví jeho řečí, takže ještě štěstí, že nemám ve zvyku někoho pomlouvat a myslet si, že mi nerozumí ;). Tahle slečna už tu žije tři čtvrtě roku, vyučila se u nás kuchařkou a servírkou a tady pracuje.